Stín

První dějství

Scéna 1.

Břeh řeky. Luis a Stín za oponou. Luis rybaří.

Stín: Chytají?

Luis (ohlíží se líně): Cože?

Stín: Hodně ryb si chytil?

Luis: No, ani moc ne. (Znovu se ohlíží, už zaujatěji) S kým mluvím?

Stín: Musím tě o něco požádat.

Luis (trochu podrážděně): Jen se mi nejdřív ukážeš...

Stín: No, však já se neskrývám. Já jsem vždycky vedle tebe.

Luis (nervózně): Nerozumím. Kdo jsi?

(Vyskočí.)

Stín: Přijde čas - všechno pochopíš. Ale teď si vyhrň levou nohavici.

Luis: Cože?!

Stín: Vyhrň si nohavici. Ale pouze levou, ne pravou.

Luis zaraženě vyhrnuje levou nohavici, poté pravou, jako by se bál vidět zánět na noze. Nevidí nic a nechává nohavice být.

Stín: Tak, právě tak, levou ... Ne, ne pravou.

Luis: K čertu! S kým vůbec mluvím?! Kde se schováváš? Co máš za problém s mými kalhotami?!

Stín: No, s tebou je to trochu složitější. Ale nic, brzy to zkusíme znovu!

Luis (vybíhá na prostředek scény): Co zkusíme?! Kdy - znovu?! Kde jsi a kdo jsi?!

Scéna 2.

Park. Luis, Kateřina, Stín.

Luis (vletí): Promiň, jdu pozdě, musel sem domů hodit ryby.

Kat: Nevadí. Hodně jsi chytil?

Louis (ukazuje): Tři takhle velký.

Stín: A lhát se nemá.

Louis: Co jsi řekla?

Kat: Nic, mlčela jsem.

Louis: Takže zase. (Ohlíží se).

Kat: Zase co? Kam půjdeme?

Louis: Nevím, kam chceš. Ale zítra určitě půjdu k Doktoru.

Kat: Co se stalo?

Louis: Bolí mě hlava.

Stín: A opět lež. Nic tě nebolí.

Louis (šepotem): Drž hubu!

Kat: Cože?

Louis: Ježiši, promíň, nic, nic, promíň…

Kat: Dneska jsi nějak divný. Jak bylo ve škole?

Louis: Dneska zrušili hodiny, protože do města přijelo divadlo. Dětem ukazovali nějakou hru... Myslím, že o stínu, nebo něco takového.

Kat (tleská): A jo! Viděla jsem jeviště na náměstí! Půjdeme se zítra podívat?

Louis: Co takhle v neděli? A zítra půjdu po škole k tomu Doktoru.

Stín: Jdi, jdi. Žádný Doktor ti nepomůže.

Píseň a tanec Myslím, že slyším hlasy.

V mojí hlavě pořád zní něčí hlas.

Říká mi někdo, jak mám žít na světě.

Сo nového se stalo na planetě,

A jaká trápení ještě čekají nás.

Nečí hlas mi říká co mám dělat,

Jak se mám každý den zachovat,

A ve které hodině obědvat,

S kým mám mlčet, komu děkovat.

Občas slyším jich víc, jsem na hraně.

V hlavě zní vzteklý hlasitý sbor.

Říkáš něco? Nemluvil jsi na mě?

Tohle nepij, ať  nechytneš mor.                              

Prodávám tady prášek a mýdla!

Na hranicích je prý zas neklid.

Rychle zvýší se ti mužská síla!

Do křížovky piš «hydrochlorid».

Prosím postavte se všichni rovně

Tohle ve slevě je pouze dnes.

Tento úkol vypracujte slovně

Zveme vás na náš svatební ples!

V mojí hlavě pořád zní něčí hlas.

Říká mi někdo, jak mám žít na světě.

Сo nového se stalo na planetě,

A jaká trápení ještě čekají nás.

A už vůbec se necítím dobře,

Hlasy pořád po mně něco chtěj

Proto prosím tě můj milý Bože.

Aspoň po smrti ticho mi dej.

Scéna 3.

Doktor, Louis, Stín. Později Sanitář. Doktorská ordinace.

Doktor (máká pero v inkoustové nádobě a něco zaznamenává v deníku): Na co si stěžujete, pane Louis?

Louis: Pane doktore, pořád slyším hlasy...

Doktor (směje se): Já taky, mimochodem. Hlas manželky, hlasy příbuzných... I když bych občas radši neslyšel. A teď třeba slyším Vás.

Louis: Ale o to nejde, pane doktore. Já slyším hlasy, i když nikdo není vedle mě.

Stín: La-la-la-lu-la!

Louis: No, teď! Slyšíte to?

Doktor: Ne, já naštěstí neslyším nikoho kromě vás. Tak, u vás je to jasné. Vy, můj milý, trpíte schizofrenií.

Luis: Cože?

Doktor: Schizofrenie. Ale nemusíte se bát, pošlu vás do dobré léčebny, kde vás rychle vyléčí. Nebo ne rychle. Nebo nevyléčí. Ale hlavní je, že nebudete představovat nebezpečí pro Království.

Doktor zvoní zvonkem. Sanitář vstupuje.

Luis: Počkat, počkat!

Sanitář se snaží chytit Luise, ale ten se brání a utíká z ordinace.

Stín (směje se): Ach, to je škoda, že jsi utekl. Mohli tě dát ke cvokům!

Luis (zběsilým úderem do hlavy se snaží vyhnat hlas): Mlč, mlč, ty hajzle!

Stín: Hned jak si vyhrneš nohavici, budu mlčet. Nějakou dobu (Směje se).

(Pokud chcete text hry, napište mi na mail gertsovskiy@gmail.com)